Činčila a kvantová fyzika, kávový snobismus.


Po kauze Miloš Čermák a boj proti kávovým standardům, po příspěvku Piccolo existuje na webu Nesmrtelnost chrousta, po okurkové sezoně, po příspěvku ještě kafe? od rachada – máme další souhrn kontroverzních názorů.

Pan Markvart, totiž, ve svém textu Kávový snobismus (celé znění taktéž uvádím dole), zveřejnil svůj pohled na celý ten humbuk kolem názvu nápojů a na to s čím už tolik let válčím.

Web mybychomtoudelalilepe.cz, kde daný příspěvek byl publikován, uvádí že:

»Nejsme experti na všechno, a přestože tvrdíme, že bychom dokázali vše udělat lépe, důvěryhodnost takového tvrzení je mnohdy více než pochybná. Disponujeme však velkou měrou nadsázky a nadhledu. Nebojíme se mluvit do věcí, kterým rozumíme jako činčila kvantové fyzice. Baví nás to. O nic jiného nejde. MY pevně věříme, že to bude bavit i vás.«

S přihlédnutím k výše uvedeným tvrzením, se dá nad tímto textem i pobavit – jedná se přeci o nadsázku, trochu toho přehánění a silných hesel, takový ten kávový bulvárek…

Kávový snobismus. Publikováno dne 27. 8. 2013 | Autor: Jiří Markvart

»Docela by mě zajímalo, proč se mezi všemi gastronomickými odvětvími vyjevilo jedno jediné, které má zapotřebí buzerovat, ponižovat a poučovat své okolí. Mám na mysli odvětví kavárenské. Nikde jinde nehrozí, že obsluha zařízení bude tak povýšená a agresivní, jako právě v kavárně.

Češi jsou od pradávna filutové, kteří se snaží ze všeho vytřískat co nejvíc. Když v době okolo revoluce u svých nových kávomatů zjistili, že se dá nastavit množství vody, která proteče jednou porcí namleté kávy, nebáli se otočit knoflík na maximum. Vzniklo tak ohavně velké espresso, které se pilo z velkých Duritek.

Naštěstí se množství vody v Duritkách postupně zmenšovalo, až se české „presso“ vešlo do malých šálků o objemu 15 cl. Češi si do kávy dávali trochu cukru a mléka na zjemnění. Stát se to v jiných zemích, říká se tomu tradice, u nás to musí být buranství.

Někteří rozhořčení baristé se tedy rozhodli, že český národ vychovají. Cynicky namítají, že piccolo nemají, ale že mohou zákazníkovi nabídnout ristretto. Když je požádáte o presso, s falešným údivem se ptají, jestli máte na mysli espresso. A ve chvíli, kdy si toto espresso objednáte „velké“, poví vám, že nic takového neexistuje, ale když si řeknete o americano, možná to půjde.

Až vás bude barista buzerovat, plivněte mu do prázdného šálku. A nakopněte ho.

No, já vám nevím, ale mně to přijde, jako kdyby mě servírka v restauraci napomínala, že tatarka se správně řekne tatarská omáčka, že se Hoegaarden nečte [hogárdn], ale [huchárden], nebo že se steak do barbecue omáčky pouze namáčí a polévat ho je nehorázné barbarství.

Nemám páru, jak vy, ale já nechci být v restauraci, baru či kavárně poučován. A už vůbec ne personálem. Jednou jsem platící host, tak by mělo být tomu fešákovi za barem úplně jedno, jak si své kafe objednám.[a]

V čele tohoto manifestu je webová stránka Piccolo neexistuje, která na mnoha místech zcela patřičně upozorňuje, že se káva dlouhým průtokem vody dost kurví. Ale moc už nechápu, proč nenabádá návštěvníky, aby přesedlali na stejně veliké americano, ale místo toho radí pít pravé třecetimililitrové espresso. No a to fakt někoho, kdo je zvyklej na deci a víc, ani nehne.[b]

Zbylé body ztrácí webovka tím, že mě nutí, abych přestal přidávat mléko a sladit. Ne, to prostě ne. Já mám kafe fakt rád, dokonce i tak, že se mi z instantního dělá nevolno, ale přidávat si do něj budu cokoliv od cukru po skořici, když se mi zrovna bude chtít. A do kavárny budu chodit jen tam, kde se mi za tohle nebudou posmívat.

Vážení kávoví nácci, nenuťte Čecha zmenšit kafe na čtvrtinu a vyhodit mlíko i cukr[c]. To se vám nepovede. Ani nerejpejte do někoho, kdo se na Facebooku pochlubí, že si koupil kapslový kávovar, aby si mohl dělat dobrý kafe. Kvalita je pro každého subjektivní[d]. A pro každého důležitá u něčeho jiného. Já taky nechodím po zahrádkách a nervu štamgastům půllitry gambáče z rukou s tím, že jsou to chcanky.« Citováno dle licence Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko.

Na některé věci se však nedá nereagovat – rád bych vysvětlil trochu chybné předpoklady a argumentaci. Jedná se o ty tučně označené části ve výše uvedeném textu.

[a] — Tady s autorem souhlasím jen v jedné věci – host nemá byt v kavárně, při objednávání, poučován nevybíravým způsobem. Ale nevím, co má pisatel proti tomu hosta nenásilnou formou informovat (třeba pomoci informace v menu, která přesně uvádí jak který napoj bude podáván) a zjistit tak, co přesně požaduje – jaký nápoj, a dle toho mu naservírovat buď americano, nebo espresso. Je to všechno pouze o lidském faktoru a komunikaci.

[b] — Americano není alternativou »piccola«, nýbrž je alternativou »expressa-po-česku«. Tady ale primárně jde o souboj »piccolo« versus espresso.

[c] — Mléko by nevadilo, ale ten cukr do kávy – na toto »barbarství« se fakt nedá zvyknout. :) Zkuste raději si dopřávat dobrou kávu – ta cukr opravdu nepotřebuje.

[d] – Kvalita nápoje se da měřit! A kávu/prášky co se používají do kapsláčů (kapslových kávovarů) – bych s dobrou kávou opravdu nesrovnával.

Snad jednou se nám podaří vymýtit z kaváren ty »hudební nástroje« a nekvalitní kávové nápoje. Nejedná se přece primárně o poučování, ale kultivaci, jež má směřovat k celkově vyšší kvalitě odvětví. A tím, kdo na ní nakonec vydělá nejvíc bude právě zákazník.

U vína již podobná osvěta také proběhla, a tak naštěstí úsloví »1) dá sa; 2) nedá sa; 3) dá sa svařit; 4) dá sa pražákovi« naštěstí již také neplatí zdaleka tak, jako dřív.

A co vy, jaké máte zkušenosti s poučováním v kavárnách? A sladíte? :-D


3 komentáře: “Činčila a kvantová fyzika, kávový snobismus.”

  1. Jsem radši, když poučují v kavárně mě, než když poučuju já („espresso s mlékem, prosím“ – „myslíte malý?“). Mléko přidávám většinou, čistou kávu piju asi jen z V60 (resp. můžu pít, jako espresso by mi to rozežralo žaludek) a sladím jen tehdy, je-li to i s mlékem hubukroutící a potřebuju to něčím zabít :p A doma sladím medem (teď jsem měla Kubu, bylo to na mě docela hardcore).